Zájmy
Jiří Winter - renesanční člověk
Většina lidí si Jiřího Wintera spojuje s kresleným vtipem. Ačkoliv se díky této činnosti ocitl v roce 2001 v knize rekordů, ve skutečnosti se jedná jen o onu pomyslnou špičku ledovce. Zde si můžete prohlédnout plejádu jeho největších životních vášní z různých oborů.
Jiří Winter měl neuvěřitelně široké spektrum činnosti. Začínal jako ilustrátor odborných přírodovědných knih (původně chtěl být přírodovědcem, nikoliv výtvarníkem), později svými charakteristickými a nezaměnitelnými obrázky ilustroval několik set knih zábavných a vědecko-populárních. Mimo to se zabýval divadelní i filmovou tvorbou (návrhy kostýmů, scén, kulis) - z této oblasti patří k jeho nejznámější počinům například Werichova Těžká Barbora a Osel a stín. S Janem Werichem Jiřího Wintera nepojila pouze dlouholetá spolupráce, ale i stejně dlouholeté osobní přátelství, právě tak jako s Jiřím Trnkou, s nímž spolupracoval Jiří Winter v oblasti animovaného filmu.
Samostatnou kapitolou je jeho tvorba pro děti. Mimo návrhů stolních her, hraček (mimo jiné např. populárních houpacích koníků a kohoutů, kteří se v nezměněné podobě vyrábějí už více než půl století, takže se možná jedná o další položku do knihy rekordů). Jiří Winter navrhoval i hračky, s jejichž autorstvím si jej nikdo nespojuje. Byl autorem několika kultovních komiksů pro děti (a jedním z průkopníků tohoto typu výtvarné tvorby u nás), neúnavným návštěvníkem přírodovědných kroužků, kde pořádal besedy s dětmi a iniciátorem (a posléze členem porot) mnoha přírodovědných soutěží a dalších aktivit v oblasti poznávání a ochrany přírody. Jeho zásluhou začal studovat přírodovědu Dr. Přemysl Rabas, nynější ředitel ZOO Dvůr Králové nad Labem a aktivní ochránce přírody a životního prostředí, s nímž se Jiří při jedné takovéto soutěži seznámil. Tehdy byl Přemysl Rabas patnáctiletým chlapcem v učebním oboru elektrikář, pro něhož setkání a posléze celoživotní přátelství s Jiřím Winterem bylo osudové.
Málo známá a přitom neobyčejně záslužná je též Jiřího činnost antropologická, neboť antropologie (společně s historií, orientalistikou a přírodovědou) byla dalším oborem, v němž měl tento renesanční člověk neobyčejné znalosti, které aktivně užíval při své práci. Dlouholetá spolupráce s profesorem Emanuelem Vlčkem, naším přední antropologem světového formátu, vyústila v sérii antropologických portrétů našich historických osobností (např. Karla IV.) , jejichž kosterní pozůstatky profesor Vlček zkoumal. Jedním z nejzajímavějších děl z této oblasti je portrét Zdislavy z Lemberka, který Jiří Winter vytvořil pro papeže Jana Pavla II. před svatořečením tehdy "pouze" blahoslavené Zdislavy.
Mimo tuto výtvarnou činnost neuvěřitelně širokého záběru byl Jiří Winter též vynikajícím orientalistou a sběratelem, jehož sbírky si často půjčovalo Národní (resp. Náprstkovo) muzeum k vystavení.
Na ochraně přírody a životního prostředí se nepodílel jen formou výchovy nejmladší generace, ale též svojí vlastní aktivní činností (mimo jiné byl několik let předsedou Pražského spolku ochránců zvířat). Myslím, že není jednoduché najít druhou osobnost s tak širokým záběrem, která má kromě tvorby veřejně známé snad každému člověku v této zemi a zcela nezaměnitelné, zároveň i spektrum tvorby též veřejně známé, a přitom zcela odlišné, kterou si s tvůrcem charakteristických nosatých postaviček většina lidí nikterak nespojuje. V každém případě Jiří Winter byl jedním z nejvýraznějších a veřejnosti nejznámějších výtvarníků dvacátého století. Jeho výtvarná tvorba v oboru karikatury má navíc jednu zvláštnost, v oblasti karikatury a kresleného humoru ve světě zcela ojedinělou, a to naprostou přírodovědnou a historickou přesnost. Pokud nakreslil Jiří Winter živočicha či rostlinu, jejich zobrazení přesně odpovídá realitě do nejmenších detailů. Stejně tak je tomu u zobrazování historických reálií. Encyklopedické znalosti, užívané ve výtvarné tvorbě, byly pro Jiřího Wintera charakteristické a mezi přáteli mu vysloužily přezdívku "chodící slovník naučný".
Minulý totalitní režim Jiřímu udělil titul Zasloužilého umělce, přičemž zároveň mu paradoxně velmi ztrpčoval život. Není divu, Černé barony Jiřímu Winterovi ani Miloslavu Švandrlíkovi soudruzi nikdy nedokázali odpustit. A člověk, který byl součástí protinacistického odboje za II. světové války byl další totalitě už principiálně podezřelý.
S úctou Daniela Winterová