Jiří a mysticismus

Předměty mající nějaké historické souvislosti a kuriozity s příběhem sbíral Jiří Winter od mládí. Začínající sbírka mu byla v roce 1944 rozkradena, když musel nastoupit do bavorského vězení. Po osvobození začal sbírky budovat znovu, tentokrát už zasvěceněji. Svými zájmy byl znám i mezi veřejností a občas mu byl nabídnut nějaký zajímavý předmět. Tak se do jeho sbírek dostala maska boha Šošimoie, lámaistického pána hřbitovů se třemi očními důlky, postava japonského bůžka milosrdenství Džizó, který sestupoval do podsvětí a domlouval ďáblům, aby hříšníky moc netrápili. V Nepraktově "muzeu" se zachovalo několik barmských masek, řada rituálních předmětů z Afriky, veliké množství kuriózních lebek, včetně indiánské tsantsy, sušené lidské hlavy zpracované indiány Jivaro z Ekvádoru.

Tak jak se Jiří Winter zajímal o rituální předměty a souvislosti, získal i znalosti o mystických předmětech, využívaných při náboženských obřadech. Zájem věnoval i pověstem, často souvisejících s některými historickými událostmi. Byl znalcem strašidelných příběhů a také strašidel, nejen těch z pražských ulic. Poutala ho strašidla orientální, především japonská a čínská. 

Na úvod knihy Špehýrky napsal: "Na začátku indických knih byl uváděn Ganeša, bůh. S nevyzpytatelnou sloní hlavou a dvěma páry rukou. Jeden složený zasloužile na břiše, ve druhém třtinové pero a kalamář. Dodnes věčný, objíždí na kryse, aby jukal do lidských bydel, co se kde mluví i koná. Slídí. Božstvo špehýrek."