Znormalizováno: Československo v letech 1978–1985

"Klíčovým způsobem Švandrlíkova přežití se ale ukázala jiná forma spolupráce s Jiřím Wintrem - vytváření námětů a libret pro kreslené vtipy. Švandrlíkova a Winterova spolupráce byla do té doby mimořádně úspěšná. Začala na konci padesátých let, kdy se setkali jako laureáti vítězných cen nově zřízené soutěže pro humoristy Haškova Lipnice (1960). Jiří Winter od té doby ilustroval všechny Švandrlíkovy knihy, povídky a další literární díla a stal se výtvarným autorem společných komiksů. Kreslené vtipy ale byly doménou jiného Winterova spolupracovníka - spisovatele, všestranného umělce a malostranského bohéma Bedřicha Kopecného (1913-1972). Ten byl o více než deset let starší než Winter (1924-2011) a dohromady je svedla společná sběratelská vášeň. Kopecný měl totiž v době protektorátu v Praze ve Václavské pasáži na Karlově náměstí prodejnu orientálního zboží Orient-Bazar, kterou mladý Jiří často a s velkým zájmem navštěvoval. Z tohoto setkávání vzniklo nejen celoživotní přátelství, ale i plodná umělecká spolupráce, jejímž nejčastějším produktem se staly právě kreslené vtipy, které společně podepisovali slovem, jež se stalo synonymem jejich spolupráce - Neprakta. První takový vtip podepsaný Nepraktou se objevil v humoristické příloze Svobodného slova Kvítko 20. 11. 1949. Dohromady čítal jejich počet téměř deset tisíc. "Firma" Neprakta úspěšně fungovala téměř jedenadvacet let, až do roku 1970, kdy Bedřichu Kopecnému zemřela jeho pětaosmdesátiletá matka, na kterou byl silně fixován. Spolu s tím se prudce zhoršil jeho zdravotní stav, podlomený nestřídmým životním stylem a nadměrnou konzumací alkoholu. Kopecný se umělecky odmlčel, a to až do své smrti v roce 1972. To však pro "firmu" Neprakta, respektive pro Jiřího Wintera představovalo velký problém. Právě na počátku normalizace bylo nutné být neustále na očích, respektive stále publikovat. V opačném případě se ocitl dotyčný umělec v podezření, že byl zařazen na seznam zakázaných autorů a není mu dále povoleno umělecky působit. Jiří Winter, který po Kopecného smrti doplnil své jméno o přídomek Neprakta, se napřed pokoušel situaci řešit tím, že si zpracovával i náměty. To však bylo pro malíře časově příliš náročné. Proto v polovině roku 1970 oslovil svého dlouholetého přítele a spolupracovníka Miloslava Švandrlíka s nabídkou, zda by místo Bedřicha převzal roli libretisty a námětáře. A Švandrlík, tlačený do kouta politickými i ekonomickými potížemi, souhlasil. 

Sám Jiří Winter-Neprakta později vzpomínal na počátek spolupráce v oblasti kresleného humoru: Na začátku sedmdesátých let... Miloslavovi přestali uveřejňovat jeho literární díla. Evidentně z politických důvodů neměl skoro žádnou možnost výdělku, a tak vznikla příležitost zkusit spolupráci na kreslených vtipech. I já jsem se dostal do potíží, byť z jiného důvodu. Přítel Kopecný mi přestával dodávat náměty a musel jsem vtipy vymýšlet sám. Produkce firmy Neprakta se v půl roku 1970 snížila na nulu a tím i výdělek. Spolupráce s Miloslavem Švandrlíkem se jevila jako oboustranně výhodná. A opravdu byla. Trvala opět více dvacet let a počet společných kreslených vtipů dosáhl úctyhodného čísla 25 tisíc. Paradoxně se v mnohém opakovala situace z padesátých let, kdy dvojice Winter - Kopecný dodávala do českých novin a časopisů veselé kresby s historickými náměty, plné rytířů, bílých paní, trpaslíků, zvířat všech typů a ras, s mimozemšťany, duchy a upíry i s obyčejnými příběhy ze života, které byly příjemnou změnou oproti ideologické normalizační šedi a nekorespondovaly s oficiální normalizační linií. Na druhou stranu byly vděčně přijímány čtenáři a zejména Jindřich Bešta jako šéfredaktor Dikobrazu novou dvojici rád tiskl, protože mu výrazně zvedala náklad. Ten se v průběhu normalizace vyšplhal na úctyhodných půl milionu výtisků a obrázky podepsané Neprakta - Švandrlík se staly neoddělitelnou součástí "image" časopisu. Především díky nim se Švandrlík i v politicky nepříhodné době dokázal uživit. Jiří Winter mu navíc ve chvíli nejvyšší nouze velkoryse půjčoval peníze a pod svým jménem vydal i jednu z knih napsanou Švandrlíkem. "

z kap. Období vrcholné normalizace v životě a díle spisovatele Miloslava Švandrlíka, který vyšel v monografii Znormalizováno. Československo v letech 1978?1985. Praha : ÚSTR, 2020.