Zajímavosti

13.06.2022

ilustrace Budhův návrat
ilustrace Budhův návrat
Cesty za zdravím
Cesty za zdravím
Draculův švagr
Draculův švagr
  • Jiří Winter byl smíšeného česko-židovského původu. Otec byl z židovské rodiny, matka byla křesťanka z Moravy. 
  • Miloval zvířata. Dětství trávil  pozorováním zvířat  v ZOO. Doprovázel tam svého tatínka a nebo jejich dělníka Bobeše a postupně se spřátelil se zvířaty, ošetřovateli a ředitelem. O zvířata se začal zajímat asi v šesti letech, kdy dostal od strýce, který měl prodejnu ryb, preparovanou lebku vydry. Lákaly ho především kostry zvířat a tento zájem mu zůstal po celý život. Když mu bylo osm let, byla otevřena pražská zoologická zahrada. Otec Karel Winter, sklenářský mistr, chodil s dělníkem do zahrady zasklívat terária a malý Jiří chodil s ním. 
  • Chtěl být přírodovědcem! Od malička choval všelijaké brouky a rybičky. Také rosničky nebo čolky. Zaujaly ho články o přírodě, v novinách bývaly doplněny ilustracemi brouků a živočichů. Oblíbil si stati entomologa Obenbergera z Národního muzea, ten si své články sám ilustroval. Jiří se chtěl stát přírodovědcem, psát taková povídání o zvířatech a kreslit si k tomu ilustrace. 
  • Byl odsouzen k pobytu ve věznici Bernau am Chiemsee, kde byl vězněm číslo 6338
  • Za aktivní odboj získal pamětní medaili II. Odboje

  • Maloval akvarelovými barvami, které uměl dokonale namíchat. Vždy si zakládal na tom, že na své kresby používal kvalitní papír a potrpěl si na jakostní barvy. Zprvu užíval rýsovací karton z předválečných zásob České techniky, později si papír objednával od zahraničních dodavatelů výtvarných potřeb. Akvarelové barvy si zvykl objednávat od britské firmy. Důkazem kvality používaných materiálů je jejich dobré zachování i po padesáti či šedesáti letech. Poslední roky tvorby už nedělal nové kresby, zdravotní potíže ho značně omezovaly ve výtvarné činnosti, ale rozhodl se kolorovat své staré pérovky, aby byly použitelné pro uveřejnění v knihách a kalendářích. Anglické barvy už neměl, ale dokonale využíval možností i obyčejných vodových barev. 
  • Byl čtyřikrát ženatý
  • Neměl nikdy děti
  • Miloval tvořit dětské stolní hry, hračky, ilustrace a podporovat dětskou fantazii, tvořit přírodovědné poznávací soutěže pro děti a dorost. V druhé polovině 50. let začal spolupracovat s firmou Tvarový vývoj, která připravovala prototypy hraček. Většinou dělal grafické návrhy stolních her, někdy podle vlastního nápadu. Ve firmě si vybírali výrobci hraček prototypy k realizaci. Winter vytvořil kolem dvaceti modelů, většinou následně realizovaných podnikem TOFA Semily. Některé Nepraktovy vzory se prodávají dodnes.
Epištoly kuřákům
Epištoly kuřákům
  • Byl předsedou Klubu ochránců přírody v Praze 6 
  • Aktivně tvořil soutěže a akce s tématem poznávání přírody, zvířat a ochrany přírody
  • Choval psy, kočky, škorpióny
  • Kreslil v pozdních večerních a nočních hodinách. Po snídani obcházel redakce a různé schůzky. V poledne často obědval s přáteli nebo absolvoval pracovní setkání. Návrat domů měl kolem druhé hodiny a odpoledne zasedal k práci. Kreslil sedm až osm hodin a vytvořil jeden, většinou ale dva nebo tři obrázky. K tomu patřilo i přečíst zadanou povídku či knihu a vybrat témata pro ilustrace. Počet kreseb byl stanoven smlouvou. Pera a štětce skládal po půlnoci, někdy i v půl druhé.
  • Celý život vášnivě rád navštěvoval muzea a jejich depozitáře. Také výstavy, na nichž někdy spolupracoval. Při procházkách Prahou navštěvoval galerie, starožitné krámky nebo prodejny s kořením. 
Dívčí válka
Dívčí válka
  • Byl gurmán. Měl rád orientální kuchyně, byl častým návštěvníkem čínské restaurace ve Vodičkově ulici.
  • Díky výstavám navštívil Francii, Itálii, Anglii a Dánsko nebo Kubu Vycestovat do zahraničí z ČSSR nebylo jednoduché a nepodařilo se to každému. Ani všeobecně známé osobnosti neměly moc možností k navštívení západních evropských nebo zámořských států. Jiřímu Winterovi se podařilo několikrát se v rámci výstavy v Československých kulturních zastoupeních v některých evropských metropolích dostat na několik dnů za hranice. 
Doktor od jezera hrochů
Doktor od jezera hrochů
  • Nejvzdálenější výstava Nepraktových kreseb se konala v TAP GALLERY v australském Sydney. Vystavoval zde ilustrace z knihy Praha plná strašidel.  
  • Jeho nejúspěšnější výstava co do počtu návštěvníků byla výstava v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice v Praze (1980). Vstupenky si koupilo přes 100 tisíc návštěvníků! 
  • Jeho kresebný styl se měnil v průběhu času od. jednoduchého humoru a jemnější linky, ke klasické Nepraktově tučné lince (od roku 1955), přesnějším kresbám a intelektuálnímu humoru.
  • Začínal jako ilustrátor odborných přírodovědných knih, které ilustroval realisticky, s detailní přesností vůči kreslenému druhu - jeho proporcím i specifickým rysům. 
Briliáda
Briliáda
ABC mladých
ABC mladých
  • Winter vydával pod svým občanským jménem, a i když již existovala firma Neprakta, kresby byly tzv. bezpohlavní - čtenář z ilustrace nemá poznat autora.
  • Vlastnil rozsáhlou etnografickou sbírku rituálních orientálních masek, kterou si půjčovalo Národní muzeum. Jako sběratel kuriozit, především z Orientu se zajímal o historii, kulturu, etnografii a všeliké zajímavosti. Jako amatérský antropolog, ale s odbornými znalostmi na úrovni vědeckého pracovníka, spolupracoval např. s profesorem Emanuelem Vlčkem při jeho výzkumu kosterních pozůstatků českých panovníků. Podle tvaru lebky, na základě tzv. superprojekce vytvářel portréty zkoumaných osob. Ve sbírkách měl desítky lidských lebek s kuriózními znaky nebo příběhy, třeba lebky Indiánů z výprav A. V. Friče do Jižní Ameriky. Z afrických kultur měl řadu rituálních předmětů. Některé artefakty si od něj zapůjčilo Náprstkovo muzeum na dvě etnografické výstavy a Národní muzeum vystavovalo rituální masky z Tibetu a Barmy z Winterových sbírek.
  • Měl sloní paměť a fenomenální přehled v historii, etnografii, antropologii, archeologii, orientalistice a přírodních vědách. Přezdívali mu CHODÍCÍ SLOVNÍK NAUČNÝ. Zajímal se odjakživa o cokoliv, co mu přišlo dobrodružné, zajímavé a výjimečné. Měl velmi dobrou paměť a dokázal své znalosti aplikovat do různých, třeba i nepříbuzných oborů. Jeho fotografická paměť mu pomáhala při ztvárňování historických situací a prostředí. Encyklopedické znalosti obdivovali nejen jeho blízcí a přátelé, ale také návštěvníci besed a výstav, kdy si Winter rád popovídal s lidmi.