Vzpomínáme na rok 1969

Před 57 lety se slunečné srpnové dny změnily v zosobnění zoufalství, beznaděje a vzteku. Okupanti obsadili téměř všechna větší města. Sen o demokracii a přívětivé tváři Pražského jara se rozplynul. Nastalo období tvrdé normalizace. Vraždy a běsnění 50.let se už v tak veliké míře nevrátily, ale ponurá atmosféra cenzury a všudypřítomných udavačů ano. A náladě nepřidalo 75 000 okupačních vojáků v naší zemi, kteří odešli až v roce 1991. To abychom si rozmysleli nějaké další sny o tom, že jsme svobodným státem.

Co k tomu praví Wikipedie:Od 20. 8. do 31. 12. 1968 zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a při okupanty zaviněných dopravních nehodách celkem 108 občanů Československa, až do konce roku 1989 pak 402 civilistů, nejvíce z nich při autonehodách. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 100 000 lidí do konce roku 1969, dalších 140–250 tisíc lidí pak emigrovalo do roku 1989. Sověti uváděli během prvního měsíce invaze 104 svých mrtvých.

Do ztrát lze počítat i pozdější protestní sebevraždy v ČSSR: 16. ledna 1969 se na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti k okupaci Československa upálil na Václavském náměstí v Praze student Jan Palach. Jeho čin inspiroval řadu napodobitelů, jichž do konce dubna 1969 bylo zřejmě 26, z toho 7 zemřelo.[43] Mezi nejznámějšími byli Josef Hlavatý (čin spáchal 20. 1. 1969), Jan Zajíc (25. 2. 1969), Evžen Plocek (4. 4. 1969) a Michal Lefčík(11. 4. 1969).Jen opravdu silné a statečné osobnosti dokáží tragédii odlehčit vtipem.