Košík
0
0,00 Kč
Stručná historie komiksu …aneb v Ábíčku vyšlo do roku 1989 přes 110 komiksů
04.03.2012
Ivo Fencl
Úvodem chci zdůraznit, že následující články netouží a ani nemohou být konkurencí skvělé Encyklopedii komiksu nakladatelství XYZ a naopak, považujme je za nepokrytou reklamu na řadu těchhle bohatě ilustrovaných "katalogů" sestavovaných obětavě Josefem Ládkem a Robertem Pavelkou.
Ne každý má ovšem na tlusté katalogy a slovníky náladu, čas a peníze. Ne každý se také už rozhoupal ke koupi. Náležíte-li mezi takové, čtěte. Řekl bych, že v jakési kostce zvíte, oč jde, a to na příkladu prvního ze svazků. V únoru 2012 se, pravda, na pultech vynořil již druhý díl tzv. Encyklopedie komiksu v Československu 1945-1989 a tento druhý díl mapuje seriály v časopisech Pionýrská stezka, Pionýrské noviny a Sedmička pionýrů. Předcházela mu ovšem publikace (2010, 280 str.) čistě o komiksech z ABC, a té se budeme věnovat.
Ještě ale pár slov k celému projektu. Souhrnný titul může budit dojem, že jde o jakýsi tuzemský doplněk Krumlovy (dnes už pět let staré) monografie Comis: stručné dějiny, která se obírá historií světového komiksu. Pravda to není a taky dějiny českého komiksu Milan Kruml dost možná dál dopracovává, zatímco náš projekt se skutečně více blíží katalogu, byť fascinujícímu, a prvá část tedy shrnula veškeré seriály i jim podobné útvary v ABC let 1957-1991. Připomeňme přitom, že tento časopis vycházel i nákladem přes tři sta tisíc výtisků.
Josef Ládek, Robert Pavelka a také Vlastislav Toman alias dva autoři a na obálce neuvedený spoluautor vytvořili tu průvodce, na kterého jsme čekali po desetiletí, i když jsme to vlastně nevěděli, a prví dva zmiňovaní nás navíc hodlají provádět i dál "muzeem" obrázkových příběhů v dalších a dalších časopisech. Ano, bylo by poctivější, kdyby úvodní svazek pojmenovali Dějiny kresleného ábíčka, nebo tak nějak podobně, protože titulem matou, ale nešť. A jak je to všechno napadlo?
Impulsem ke vzniku Encyklopedie stala se vlastně diplomová práce Generace 1989 českého komiksu od Tomáše "Hibi" Matějíčka (1978-2009), neboť právě zde, v úvodním povzdechu již narážíme na výčet dnes často dávno neexistujících časopisů s komiksy, jakými byly Pionýr, Větrník, Ohníček, Junák, Vpřed, Mladý hlasatel, Hlasatel, Ahoj na sobotu, Zápisník, Stadion, Motoristická současnost a dokonce i Mladý svět. Z novin sem patřila třeba Práce, ale hlavně Svobodné slovo se slavnou přílohou Slovíčko. Ládek a Pavelka ovšem vcelku po právu hodlají ignorovat tzv. fotokomiksy (provázející filmové premiéry a známé kdysi hlavně z Pionýra) a pouze připomínají, že se u nás za minulé éry tiskly dokonce celé některé zahraniční časopisy jako Pif (tzv. Pif Gadget) i Clever a Smart, ani jimi se ovšem nezabývají a jaksi "na protější jim stráni" zrovna tak pomíjejí i nepřehlednou samizdatovou produkci, anebo tedy s výjimkou úplně zásadní ch prací.
Jaké pak byly jejich další zásady?
Pokud byl komiks uveřejňován postupně ve více tiskovinách, je prezentován vždy jen v té starší, i když i zde dojde na výjimkou, neboť některé seriály byly v průběhu času i podstatně upraveny či přepracovány. V rámci reedic se také autoři zabývají dalšími osudy komiksů po roce 89 a obecně se neustále drží časové posloupnosti, nicméně kupř. Obsahy knih onu chronologii zrovna nedodržují a v případě ABC barevně rozlišují hned sedm typů seriálů, kteréžto doplňují i kategorií Nezařaditelné. Štěpení v obsahu je sice poněkud nevědecké a kritik si asi trhá vlasy, o to je ovšem praktičtější. Jde o sedm skupin (Sci-fi, Humor, Military, Moře a oceány, Příroda a technika, Kluby a družiny a Převzato ze zahraničí), přičemž ta poslední shrnuje komiksy z ciziny pěti z předchozích odrůd a s výjimkou Klubů a družin. Tenhle zajímavý typ, a to je jistě zvláštní, totiž zůstává specificky českou odnoží a jde tu, připomeňme, o fenomén tzv. klubových seriálů, na jehož ustavení se podíleli hlavně Jaroslav Foglar a Vlastislav Toman. Ale už k ABC. Kolik komiksů v něm Ládek a Pavelka vlastně objevili? Okolo sto deseti, a to nebudeme počítat uveřejněné ukázky (Doktor Justice, Flash). A kolik komiksů bylo přeloženo? Jedenadvacet, a tedy v podstatě pětina.
Vůbec tím nejstarším seriálem v ABC je Tomanovo Za tajemstvím hlubin (1957) kreslené (dle jeho vlastních vzpomínek, které nás svazkem opakovaně doprovázejí) přímo v redakci Miroslavem Liďákem. Křestní jména pionýrů geologického kroužku Aleny, Břetislava a Cyrila přitom svými iniciálami záměrně utvořila titul "ABC"-a obdobné zvýraznění bude, připomínám, až daleko později užito i v komiksech Karibská perla a Příběhy kapitána Treskowa. Za tajemstvím hlubin (10 dílů) se odehrává na Kavkaze, nejvíce ale uvnitř zeměkoule a v nitru tzv. zeměryje alias stroje pro průzkum podzemí inspirovaného Terriborem z prózy Johna Mackworta Tajemný tank (česky 1938-39 v Knihovně Mladého hlasatele). Tomanovi hrdinové sestoupí do Kouřové hory, aby pod ní odhalili doly s krystaly i s mumií i krasovou jeskyni a podzemní řeku vlévající se do Černého moře. V ABC a pozdějším jarním Speciálu 71 je uveřejněna i prozaická verze tohoto komiksu.
Ale dále. Tři roky v ábíčku vycházely (Foglarem jen mírně inspirované - a porovnejme třeba situace při sáňkování a při průzkumu podzemí) příhody členů pionýrské družiny Šestka z Hradební (1957-1960, 21 dílů) od Bohuslava Jílka a výtvarníka Jindřicha Kovaříka, kteří se nadšeně vydali ve stopách Spartakových skautů práce, jak to měl později mnohonásobně uměřeněji udělat Toman ve Strážcích. Mimochodem, zápletku se záměnou žampiónových záhonů za hroby užil později i Švandrlík ve své povídce Vražda v zeleném domku v Kopytovi a Mňoukovi.
Dalším seriálem se staly příhody Profesora Filutka a jeho psa Filusia (1957-69, 14 dílů), které lze zrovna tak označit za kreslený humor či stripy. Tvořil je polský filmový i televizní scenárista, dramatik, básník a karikaturista Zbigniew Lengren (1919-2003), mj. ilustrátot Doktora Dolittla, a Filutek se neetabloval jen v ABC, nýbrž i ve Světě socialismu či Časopise Univerzity Karlovy. Nikdo dosud nespočítal, kolik epizod česky vyšlo, nicméně v Polsku jich počínaje rokem 48 vyšlo na sta a již od padesátých let i knižně. Profesor "hrál" i ve filmech a roku 2005 se dokonce dočkal i se psem pomníku v Toruni. Filusuis, pravda, upomíná na Tintinova Filutu a sám Filutek na profesora Hluchavku (z Hergého seriálů).
Do dalšího z komiksů Píďova dobrodružství (1957-60, 24 dílů) psaného Jiřím Havlem, Jiřím Čeřovským a dalšími autory (ještě dvěma) vstoupil úplně cíleně Tomanem kdys vytvořený a Liďákem (a později Evou Richterovou) graficky ztvárňovaný maskot časopisu skřítek Píďa, v jehož hlavě jsme opět mohli najít "ABC". V epizodě Příhody Pídi, prof. Filutka, M. Pfiffiga a lišáka Adolara při cestě na festival do Vídně potká i postavy z jiných komiksů z ABC i časopisu Frosi (Adolara), přičemž epizoda Na vlastní pěst Píďa zkusí-objevovat Koněprusy je i pokusem Píďu prolnout fotografiemi. Když přenesl Liďák hrdinova dvojníka do Mladého světa, kam odešel, a udělal jej symbolem kýče, v ABC Píďa skončil, přesto jej ale v jiné podobě kreslil ještě František Kobík (1933-2006), byť jen pro nekomiksovou rubriku Píďa radí.
Roku 1959 v ABC vyšla i Rotreklem kreslená adaptace sci-fi románu G. N. Gribonosova Arktanie (1938, česky 1946) nazvaná Pevnost pod ledem (13 dílů). Vypráví o bídáckém podmořském zbrojaři Mersovi a není bez zajímavosti, že původní knihu inspirovala Válka s mloky.
Z francouzské Vaillantu byli do ABC výjimečně přebíráni Pif a pár Placid a Muzo, zkráceně byl ale přejat i Statečný Tua (1961). Je to příběh z černošské vsi 19. století o záchraně otroků francouzskými námořníky dle námětu Jeana Oliviera a kreslený Eduardem Teixeirem Coelhem (1919-2005), také jehož styl u nás patrně inspiroval Kruma, když začínal s kreslenými příběhy pro Zápisník.
Scenáristé Jiří Melíšek (a později i Miroslav Malík) plus Neprakta stvořili komiks Robot Emil (1961-1964, 11 dílů). V televizi byl Emil vlastně předchůdcem večerníčků. Živil se kovy, asi jako krabi z tehdy populární Dněprovovy povídky, a mechanik Karel jej bryskně sestavil ze čtvrtky traktoru, z motoru pračky, ze dvou gramofonů a z různého harampádí. Už 1960 byl Emil přenesen i na prkna Rokoka a ještě roku 1997 vyšla kniha Robot Emil znovu nastupuje.
Kým byli v ABC Robinsoni (1962, 14 dílů) Slávy Jílka? Pěticí dětí. Napodobovali Crusoeova dobrodružství a obrázky doplňovaly ilustrace Williama Pageta. Finále s pilotem Robinem na Venuši připomíná hrdinovými schopnostmi poněkud až pozdější televizní seriál MacGyver a krabí robot tu zase klidně mohl inspirovat pozdějšího Tomanova Malého boha. Sám Toman ale ten vliv popírá.
1963-66 se díky ABC vrátil na literární scénu (alespoň okrajově) Foglar a psal do časopisu Kulišáky (47 dílů), svůj druhý nejdelší seriál kreslený Jiřím Kráslem. Aby to tehdy vůbec šlo, zastal se prý "Jestřába" na výboru SSM jistý Libor Batrla. Titul této série i pojmenování dětské pětky vznikly díky zesměšněnému jménu člena party Míši Kulicha, na kterého jistý Václav Rampouzů z party Bouřňáci podobně pokřikoval. Jak toto dílo vznikalo?
Šéfredaktor ABC Toman poskytoval často tipy na jednotlivé epizody, nicméně s děvčaty Foglar nevydržel ani do poloviny. 32 příhod přepsal Foglar později na 43 nových a často rozsáhlejších příhod Rychlých šípů (vyšly 1971), přičemž jména vedlejších postav (Murkač, Rafan) zůstala zachována. Jen těžko ocenitelnou tabulku "převádějící" Kulišáky na Rychlé šípy později sestavil Václav Nosek-Windy. V roce 1965 nakreslil Jiří Hanuš pro ABC další Tomanovu sci-fi Pověst o bílé velrybě (18 dílů). Odehrává se roku 1821 za účasti mimozemšťanů. Tak se i vysvětlí vznik pověsti. Je to stejná metoda, jakou později ve svých povídkách aplikoval kupř. pozapomenutý Václav Kajdoš. Mezi roky 1965-80 se stal jedním z dalších symbolů ábíčka i komiks Tiki-Tom a Bob Puškvorec (později s dovětkem ... radí, celkem 198 dílů). Kreslil ho Jiří Tesař dle námětů redaktora Jana "Akély" Tůmy a Heleny Škodové. Technický typ Tik-Tom s nepostradatelnou čepicí vznikl však již roku 1964 a taky jemu vdechl život Toman-kvůli táborové soutěži. To jej ještě kreslil Jaroslav Drahokoupil. Páté pokračování Toma dělá reklamu časopisu a teprve zde poprvé vystupuje i fousatý "přírodovědec" Bob Puškvorec. V kapitole Autorské pokusy pak autoři Encyklopedie připomněli i Slováka Martina Peprníka, který v ABC publikoval zcela výjimečnou část seriálu o zásuvce (Pod proudem).
Tomanovy Zajatce Torů také nelze pominout. Ocitáme se díky nim na Jupiterově měsíci Kallisto, jehož obyvatelé v 18. století navštívili Zemi. Než emigroval (1969) do Norska, nakreslil seriál roku 1966 Jan Kristofori. V posledních čtyřech číslech ročníku 9 nahradily "zradivšího" časopis Foglara, ale po pouhých čtyřech pokračováních v ročníku 10 seriál s koncem kalendářního roku taky ukvapeně skončil a mohli přijít monumentální Tomanovi Strážci (1967-1984) mající doposud 176 pokračování. Osmdesátkrát tu kreslila restaurátorka Libuše Kovaříková, manželka redakčního výtvarníka Kovaříka, a pak nastoupil (v žánru komiksu poprvé) Kobík. Roli prostředníka mezi časopisem a dětmi sice měli původně splnit Kulišáci, ale Strážci nakonec strhli víc. Původně šlo o čtyřčlennou partu z Plzně, již tvořili Bohumír "Hadži" Rak (=vlastně Toman sám), Václav "Zrzek" Štětka (vytvořený dle pozdějšího herce Václava Štekla), Jan Drábek (v reálném životě pak vývojový inženýr) a kreslíř i cyklista Robert "Robin" Liška. Pátým členem se stane Karel "Kája" Horák.
Co vzor čtenářům byli tzv. Raketovou posádkou 89A a není bez zajímavosti, že je úvodní Kovaříkové série daleko provázanější nežli Rychlé šípy a fakticky ji tvoří "jen" tři dlouhé příběhy.
Patronem Strážců v seriálu byl "bývalý čtenář Foglarových časopisů" Mirek Dušek a vyskytuje se tady i jeho přítel Jarka Motlík, byť jako "kapitán Nemo". Titul Strážci dal družině vedoucí letního tábora až poté, co odrazili noční útok tzv. Rangerů (Džima, Arizony a Tedíka), a stojí za zmínku, že předváděné tady pokusy s minikárou (hurtovnicí) stály na počátku mou generací dobře pamatovaného sportovního odvětví. Obdobně tomu však bylo i se světelnou pistolí a minihledačkou kovů.
Skoro každý dobrý příběh potřebuje jako sůl záporného hrdinu a tady ak úvodem fungují "Vinetůovci", které následují právě Rangeři, poté Piráti (Marcel, Tyčka a Bertík) a ve zřícenině tzv. Hrádku se Strážci seznámí ještě s Tarzany, ke kterým se připojí děvče zvané Královna Oparu. Ano, ano, Burroughs byl a je oblíbeným Tomanovým autorem.
Nezůstalo taky u jediného děvčete a pod vlivem Ransoma se tak vynořily i dívčí kluby Vlaštovek a Střelek. A nezapomeňme na Valšováky, přičemž závěrem cyklu se pátrá po historii dávných Práčat. Družina Strážců však žila i sebou a zakopala si listinu, kterou před začátkem každého školního roku vyhrabávala, aby si nad ní slíbila věrnost. Podobně jako Rychlé šípy také slavívali Strážci svůj svátek, hlídali modely na výstavě anebo bránily experimentům se střelnou zbraní, o plagiát ale nejde v žádném případě. Najdeme tu ovšem i sci-fi sen, byť ne Rychlonožkův (a mimochodem, podoba Rychlonožky a Zrzka vznikla až díky Kobíkovi). Že je v seriálu plzeňský Petrohrad Petrovem a Slovany jsou Slovankou, je jen další detail k dokreslení, a existuje i román o Strážcích Trampoty s kapitánem (1981), který byl původně knihovničkou ABC ve 13. ročníku a jenž podrobněji zpracovává první přehradní dobrodružství s kapitánem Nemo. Roku 2004 vyšel i znovu-pod titulem Strážci Žulového paláce-a jeho pokračováním jsou Trampoty na pokračování (1987). 1971 vyšla dokonce i stolní hra Trampoty s kapitánem a ve čtvrté Velké knize komiksů (2003) ak patnáct dílů tzv. Strážců z Bílých domů, třetí to generace Strážců, k níž náleží i Hadžiho dcera Manka Raková pojmenovaná dle dcery Tomanovy. Nový komiks nakreslil Michal Kocián, vraťme se ale do časopisu-a přeskočme k legendárnímu Pifovi, jeho synu Pifou (česky Pifíkovi) a ke kocouru zvaném v originále Hercule.
Jejich duchovním otcem je Španěl José Cabrero Arnal (1909-1982), s jehož nápadem si od poloviny let padesátých už hráli i další, ale prvořadě Roger Mas(montiel).
Původní Pif vznikl již na sklonku války. Roku 1948 obsadil francouzský časopis L´Humanité a odsud přešel po čtyřech letech do Vaillantu. Natolik u čtenářů bodoval, až se časopis roku 1969 musel přejmenovat na Le Journal de Pif.
Hlavní hrdina "má" i své lidi, a to "strýčka" Cézara Tontona (v ABC vystoupil třikrát) a "tetu" Ágnes (v Abc dvakrát), což velmi vzdáleně připomíná případ předválečného Punťi, který měl ovšem svého Vašíka a Hanku, děti. U Pifa je to tak, že Tonton a Ágnes mají syna Dudu, a ten je zase hlavně obdobou Pepkova Kulihráška (v ABC však pouze v epizodě Pif letí na Mars). Díl Pif modelaří se objevila hned v úvodním ABC prvního ročníku a v osmičce pak došlo právě na Pif letí na Mars. Je symptomatické, že tyto epizody do Československa připutovaly oklikou přes italský časopis Pionýr. V jedenáctce se poté objevila epizoda Pif filmuje (vůbec první kreslená Arnalem) a až po desetileté pauze se v části Závistivý Herkul poprvé vynořil Pifík. První jeho samostatnou epizodo bylo Pifíkovo krásné auto (6. číslo 11. ročníku).
Jeho otec Pif ovšem u nás nevycházel jen v ábíčku, kde se vynořoval výhradně o prázdninách a výjimečně o Vánocích. Časopis, pravda, využil hned tucet "kapesních" stripů s ním, které pak začaly česky vycházet i po převratu (1991-2000) a dosáhly 32 sešitů. Česká mutace Pifa samého jako časopisu si vedla hůř a za dva roky se dočkala jen třinácti čísel. Pif ale vlastně stránky ABC opustil už v souvislosti s obměnou francouzské redakce, když se ta nová se zaměřila čistě na import časopisu do našich prodejen, a do roku 78 nakonec v ABC vyšlo vlastně jen 38 epizod Pifa.
A Pifík? Zmizel z ABC dva roky nato, koncem roku 80 v čísle 8, a z jeho kapesní verze časopis využil jedinou epizodu. I Pif byl ale bujně užíván v propagačních materiálech, ale Pifík (fungující občas i bez bublin) ho přebil a ještě před proslulou Bibi vedl dokonce v ABC rubriku pro děvčata. Je již čistě a výhradně dílem Rogera Masmontiela (1924-2010), který kvůli němu (ale i dalším postavičkám jako Leonek) skončil s kreslením Pifa už roku 1967. Nu, a právě v ten rok se Pifík prvně vynořuje ze stran ABC, aby posléze dosáhl epizody 318. Na rozdíl od Pifa u nás nikdy neopustil ABC, ba stal se dalším jeho symbolem. Taky on měl přitom věčného rivala, fialového buldoka Bruta. a během patnácti let ABC některé Pifíkovy epizody sice zopakovalo, ale to se dělo už i ve Francii a je také otázkou, kdo tedy vlastně v takových případech měnil odlišná znění textů v bublinách. Překládán byl vůbec hodně volně a uveřejňování rozhodně nedodržovalo původní chronologii. A pan Mas občas sám sebe nepochybně i vykrádal a některé příhody se zkrátka liší jen pointou. Podle vzpomínek Vlastislava Tomana fungoval kontrakt jen dík přátelským vztahům a nepsaným dohodám, ale je nutno dodat, že pro reklamní účely Pifíka i Bruta vždycky někdo překreslil. Nebyli jsme v tom ani jediní a některé příhody se obdobně přepracovávaly v Rusku, aby tu pak vyšly jako sešity Pifova dobrodružství a Nová Pifova dobrodružství. O-vcelku vzato-kultovní oblibě Pifíka, ale i Bruta, u dětí svědčí také to, že do redakce ABC přicházela spousta napodobenin. Po vzoru Čtyřlístku byly některé i otištěny. A nakladatelství Vaillant poskytlo i další figurky, ke kterým se ještě dostaneme, a teď se vraťme k naší původní tvorbě. I když oklikou přes USA.
Současně s Tarzanem tam Burroughs právě před sto lety přivedl na svět i druhého ze svých úhlavních supermanů, Johna Cartera z Virginie. Vystupuje v jedenácti svazcích a pět z nich vyšlo česky už za první republiky. Kromě poplatku za využití tématu redakce zasílala během otiskování českého komiksu o Carterovi za oceán povinně i po pěti výtiscích každého ABC.
Kreslil Jiří Veškrna a ve 13 epizodách byl zpracován první díl. Druhý se odehrává dvacet let poté, když se Carter znovu vrací na Mars a setká se tu se svým synem Carthorisem. Pro velký ohlas byl Carter zreprízován i ve Speciálu 70, kde přibyly 25. a 26. epizoda, můstky k adaptaci nikoli třetí, ale rovnou čtvrté části ságy Dobružství Thuvie z Ptarhu. Titulní děvče dostane nakonec za ženu právě Carthoris, ale Toman příběh zjednodušil.
Těchto 25 dalších dílů už kreslil Milan Ressel, ale ještě dál jednoduše nešlo pokračovat pro vysoké finanční nároky agentury zastupující autorská práva. Adaptace všech tří románů byla uveřejněna v letech 1968-71, ale podobně tomu adaptoval Toman s Veškrnou mezitím i další klasiku roku 1912, totiž Doylův Ztracený svět (1969-70)-pod titulem Výprava do Ztraceného světa. Je zajímavé, že připsal i ženskou figuru, Challengerovu to dceru Jessii, a nevěděl, že bylo a bude totéž i nápadem hned povícera filmových adaptací.
1971 zkrachoval pokus o barevnou reedici téhož seriálu v časopise Rychlé šípy, a tak na jejích 24 pokračování došlo až v Letním speciálu 88. Už pro 24. ročník ABC (1979/1980) připravili ale Toman a Kobík své vlastní pokračování Druhá výprava do Ztraceného světa (28 dílů). Šéfredaktorův zájem o střelné zbraně se projevil tím, že lord Roxton vybavil druhou výpravu vysoce revolučními vzduchovkami (větrovkami), a motiv únosu Challengerovy dcery, která se mezitím stala manželkou hlavního hrdiny, a jejího syna tu trochu připomíná situaci na začátku románu Tarzanovy šelmy. Toman ovšem taky zdůvodnil "pozdní objevení se" této druhé části příběhu. Jak? Příroda v Zemi Maple Whitea by se jinak ocitla v ohrožení lidmi.
Těsně po Vánocích 1979 si Toman zlomil na zledovatělém chodníku pánev, šest týdnů strávil Na Bulovce, ale taky zde napsal na stroji dvě pokračování. Pro poslední číslo ročníku vznikl pak i model účinkující vzducholodi RX-1 Vysočina a ve Speciálu 88 k ní přibylo i dioráma s netvory a členy výpravy. Nu, a podobně jako si Doyle zahrál menší roli v první filmové adaptaci prvního dílu (1925), i Toman se v druhé části epizodně obsadil do role kapitána vzducholodi Václava Kočaka. Ale pokračujme v pouti dalšími komiksy a skoro zapomenuti jsou dnes devítidílní francouzští Delfíni (9 epizod 1969) s podtitulem Nová dobrodružství Jacquese Flashe (ve Speciálu 69). Šlo o příhody novináře vymyšleného (opět) Jeanem Olivierem. Je bijcem zločinců z Vaillantu (osadil 54 cyklů z let 1956-73, z nichž jenom ten první má 67 stran) a připomíná rozhodně víc Fandora z Fantomasů nežli Tintina, a v realistické parafrázi ho podle všeho známe i ze dvou filmových parodií s Chevy Chasem nazvaných ovšem Fletch (1985 a 1989). Skutečné a původní komiksy jsou ovšem fantaskní a hrdina tedy kupř. disponuje pilulemi neviditelnosti z laboratoře dr. Felvona.
Delfíni (v originále Den delfínů) byli již 34. cyklem a brojili proti zneužívání zvířat v bojích v Panamském kanálu. Nutno však říct, že tento příběh už nevytvořil ani původní autor, ani původní kreslíř.
A co víc? Zní to (a po právu) jako "nebe a dudy", nicméně ke stému výročí Leninova narození převzalo ABC souběžně s divokým novinářem i devět epizod francouzského komiksu Lenin a velká revoluce (1967, česky 1970) a paradoxem je, že se právě Lenin se stal terčem kritiky kovaných komunistů, kteří měli jeho komiksování za hanobení.
A ještě dál? Adaptace románu Země sedmi trav (1954, česky 1959 jako Údolí sedmi trav) Leonida Dmitrijeviče Platova (1906-1979) pod titulem Zajatec ptáka Mauk (1971-72, 28 částí) je další úlitbou stranickému dozoru začínající normalizace, ale ne nehorší. Komiks dokonce začal kreslit "sám" osvědčený Milan Ressel a jeho pokus Encyklopedie ve zmenšení i přetiskla, avšak následkem jakési fámy, že Ressel emigroval, o tu práci přišel a nahradil ho akademický malíř Otakar Procházka-známý jako dobrý ilustrátor přírodovědných knih. Bohužel se originály 13. a 15. dílu ztratily a počínaje Letním speciálem 90 místo nich vycházejí práce neznámého autora.
V letech 1971 a 1975 přetisklo ABC i čtyři komiksové návody z maďarského měsíčníku Údržbář. Maskot Vítkovických železáren Klementa Gottwalda rytíř Vítek se zase prvně vynořil jen jako vystřihovánka, než přicválal na bělouši (1972-78) v tuctu epizod kreslených Vladimírem Perglerem na náměty Jiřího Bartoše - a tedy známou dikobrazí dvojicí BAPE.
Osm dílů vyšlo pod názvem Příhody rytíře Vítka, zbylé jako Z pamětí rytíře Vítka (a jsou parafrází Zlatovlásky). V úplném finále každého dílu bylo velmi na místě, aby Vítka vždy spasil výhradně jen výrobek dotyčných železáren.
U příležitosti půle tisíciletí od narození Mikuláše Koperníka (1973) uveřejnil polský časopis Svět mladých patnáct epizod komiksu Koperník a Jeroným od scenáristy Henryka Jerzy Chmielewskiho (nar. 1923). ABC je zkráceně (9 dílů) a anonymně převzalo. Příběh z let 1516-25 vylíčil, jak hvězdář vychovával nevlastního syna Jeronýma. Ten pátral po vrahovi vlastního otce a nakonec sledujeme i uzavření polského míru s německým králem Zikmundem. Originál, pravda, předvedl ještě i to, jak dává Koperník do tisku důležitou knihu.
Chmielewski se ovšem proslavil spíš dlouhou sérií Tytus, Romek i A´tomek o dvou chlapcích a šimpanzovi. U našich sousedů vychází tento seriál od roku 1957 stále.
A co ještě víc? Kultovní už dnes příběhy Kruana, samozřejmě. Kruana-a kmene Gron-c-chů.
Encyklopedie je na Tomanův popud uvedla pod titulem Sága Žluté planety, i když úvodní sérii bůhvíproč porovnává s antologií Vlak do pekla. V letech 1973-76 a 1988-89 kreslil tuto ságu pan Kobík, ale v letech osmdesátých byl už tak zavalen i jinou prací, že to dopadlo hůř.
Na začátku všeho stály dvě povídky z Tomanovy sbírky Příchod bohů (1966) vydané v ještě nesešitové edici Karavana: titulní povídka a To. V To se poprvé objevuje velice vzdálená obdoba lunochodu Malý bůh, kterého pro původní knihu nakreslil Jaroslav Lukavský. Příchod bohů pak sbírku povídek uzavírá. Právě příběh To rozpracoval Toman do série Příhody malého boha, na niž navázala i druhá, Příchod bohů. Třetí, Kruanova dobrodružství, již knižní předlohu nemá a pan šéfredaktor tvořil i na základě ohlasů a v touze zvýšit počet čtenářek. Kruana "pro ně" udělal středem všeho a začíná tu dvacet let po předchozích událostech, asi jako když zmiňovaný Burroughs takto začínal s druhou části carterovek, přičemž Tomanovi se Kruan na konci předchozí série teprve narodil.
Nyní musí bojovník složit zkoušku dospělosti a autor proti němu nasazuje různé příšery, jako jsou čtyřrucí Bug-ové ze Zelené země, což trochu asociuje zlé zelené Marťany. Bug-ové ohrozili Kruanův kmen následkem útoků Hor-tidů, kterému sami čelili, a tedy útoku dalších a ještě horších oblud. Už pět let před Star Wars pak Kobík spoluvytvořil i typické modely provázející seriál: Vejce zářících, Malého boha, několik koní... A ve Speciálu 85 (300 tisíc výtisků) později vyšly tyto modely znovu-a 72 dosavadních epizod bylo souhrnně nazváno Pod paprsky Zářícího.
Trilogie znovu vyšla 2008 i ve speciálu Kultovní komiksy z ABC, ale nepředbíhejme. Ačkoli i závět třetí série sváděl k očekávání dalších příhod, vrátil se Toman na scénu až po deseti letech a Kruanova cesta přímo navazuje na konec předchozího cyklu, přičemž dosáhla 25 epizod. Hrdina hledá milovanou i sídlo Hor-tidů, a pak rozjetý Toman připravil i sérii pátou Kruan a Bohyně (32 epizod) a Kobík začal malovat (1992). Ale onemocněl. Kvalita původních kreseb se nikdy neměla už vrátit a Toman jenom trnul, zda se seriál nasazený roku 1995 vůbec podaří dokončit. Povedlo. Ale další, šestou sérii Kruan a Pozemšťané s potomky původních hrdinů v hlavních rolích nakreslil už Filip Škoda, i když existuje i jiný první díl ještě od Kobíka, avšak... Na hranicích využitelnosti. V Encyklopedii je na str. 239.
Vlastislav Toman sice napsal 24 pokračování této další série, nicméně mu již po šestnácti dílech redaktoři nakázali, aby vše ukončit během dvou. Od prosince 2009 (ABC číslo 24) nicméně vycházel další cyklus Kruan a služebníci zla, kreslený tentokrát Michalem Kociánem. Bylo to dalších čtyřicet stran. Tyto příběhy, pravda, už přestřelují přes časový záběr Ládkových a Pavelkových encyklopedií a my se opět vraťme.
V ABC třeba vyšel i Němečkův a Drahokoupilův (pátá epizoda) komiks o pojistných událostech, lehkomyslném hnědém psu a černobílé fence Lapka a Ťapka (1976-79). Vystupoval tu ještě zajíc a do roku 1990 se zmínění pejsci vynořovali také v malých knížkách kreslených buďto anonymně nebo Editou Plickovou a Lubošem Gruntem.
Promovaná bioložka Helana Kholová napsala pro ročník ABC 76/77 komiks z Kuby a tamní Stanice pro výzkum ryb nazvaný Karibská perla (24 dílů). Kreslil jej nevstřícný k ní Miroslav Hrdina, který už pro ABC pak vícekrát nepracoval, a vedle boje o naleziště perel se tu rve i o artefakty z vraku španělské lodě Margarita. Z kádrových důvodů si autorka netroufla podepisovat tuto sérii vlastním jménem.
Pionýři vědy a techniky je čistě pro potřebu Encyklopedie zvolený název dalších seriálů kreslených klasikem Milošem Novákem. Části z let 1976-77 pojednávají o průkopníku letectví Václavu Kadeřávkovi (1835-1881), který mohl možná být jedním ze vzorů Jana Tleskače. Až roku 1988 se objevilo pokračování o knězi Prokopu Divišovi (1698-2765) a zpracováni byli i Nikola Tesla (1856-1943), vynálezce zadovky Silvestr Krnek (1825-1902), František Běhounek (1898-1973), Václav Laurin (1865-1930) a Václav Klement (1868-1938), piloti a bratranci Jan Kašpar (1883-1927) a Evžen Čihák (1885-1957) i Josef Božek (1782-1835). 24 epizod mj. psal i JUDr. Pavel Toufar (Běhounek, Kadeřávek, Kašpar a Čihák) či Josef Hons (Tesla). Ale přejděme do fantastičtějších světů-úžas minimálně u dětí vzbuzoval ve svých časech komiks z budoucnosti plné létajících talířů i kosmických lodí Vzpoura mozků (Šorel/Kobík 1977/79, 48 dílů). Doprovodným papírovým modelem se tu stala maketa hvězdoletu Prométheus s třemi jeho průzkumnými modely a legendární logo seriálu s hlavou, v níž se prolínají mozkové závity s tištěnými spoji, bylo prý Kobíkovým nápadem. A co dělal zatím Toman?
Jeho zájem o zbraně umocnila Lugsova kniha Ruční palné zbraně a charakter ABC po řadu let proto dotvářely i Příběhy psané střelným prachem. Šlo o Novákem kreslenou historii dobových zbraní, a to vesměs těch, jež přinášely pokrok, lze-li hovořit u zbraní o pokroku. Těchto komiksů nakonec vzniklo vlastně deset a prvým byl Petronely (5 epizod, 1977) odehrávající se po smrti Karla IV. Jedny z prvních pušek tu pomohou zachránit dívku Markétu.
Nejkratší Tomanova "zbraňová" série se jmenuje O kolečko víc (4 epizody 1977/78) a vydává za vynálezce křesacího kolečkového strojku německého hodináře Johanna Kiellera, jemuž prý byl ukraden jistým důstojníkem. Časově tuto story ovšem předcházející Turecké varhany (10 epizod, 1978) představují nám předchůdce kulometu už v polovině 16. století, a to jako napodobeninu zbraně záporožských kozáků. Stejný princip existoval, pravda, už o sto let dřív.
Následoval korzárský příběh z Atlantiku Zákeřný kord (15 epizod 1978/79) a na Moravě se odehrávající a partyzánský Tichý střelec (14 dílů 1979)-z druhé světové války. Je o pušce "větrovce" na stlačený vzduch a systému Girardoni. Toto dobrodružství šestnáctiletého Jiřího Tomka se končí v muzeu v čase, kdy seriál vyšel, zatímco typ zbraně je za druhé světové války už starším vynálezem využívaným hrdinovým rodem dokonce už za napoleonských válek!
Nejvíc mě ovšem kdysi ohromilo Osmi kulí (8 dílů 1984) odehrávajících se počátkem 18. století. Místo Nováka je kreslil Milan Víšek, v ABC tehdy poprvé, a připomeňme, že jde o následující událost: Puškař Filip Legrel vyřídí v jistém "Sovím lese" dvěma čtyřhlavňovými pistolemi šestičlennou tlupu banditů vedenou Rybím okem, a to zrovna když napadla kočár hraběnky Amelie z Křížova a její neteře Lucie.
Následující Víškova detektivka Střílející ruka (1985) má sedm částí a řeší hned pět vražd, odehrává se však až počátkem 20. století v Paříži a kol raritní kapesní pistole Le Protector patentované 1882 Jacquesem Turbiauxem. Vzorem kreslíři tu byla docela konkrétní a do šroubku předtím rozebraná zbraň ze sbírek Vojenského muzea v Praze, vedle něhož vlastní týž typ pistole už jen muzeum v New Yorku a v dotyčné Paříži.
Další Víškovou spoluprací s Tomanem byl Přerušený souboj (9 dílů 1985). S předstihem tu vstoupil na pomyslné plátno stejný stalingradský příběh (1942), jaký zachytily pozdější filmy Andělé smrti (1992) a Nepřítel před branami (2001), jehož hrdinou je legendární snajpr Leonid Sergejevič Vorobej (=Vrabčák).
Mladík-hrdina se naučil mířit za lovů v tajze a jeho reálnou jeho předlohou je kapitán Vasilij Grigorijevič Zajcev (1915-1991), Hrdina Sovětského svazu a autor pamětí. Také Zajcevův nacistický soupeř má ovšem reálný vzor, a to v jistém Heinzi Thorvaldovi. Protože bez vysvětlení sešlo z plánu reprintovat tento komiks ve Velké knize komiksů 3 (2002), objevuje se v prvním knižním vydání právě v závěru Encyklopedie.
Na přelomu let 89/90 se Příběhy psané střelným prachem uzavřely Kapitánem Karibského moře (26 epizod) - a štafetu kreslíře tehdy přebral už třetí jejich výtvarník Lubomír Hlavsa. Jde sice o "pokračování", nicméně Toman ho vymyslil tak, že časově předchází staršímu Pánu vlků. Pro Velkou knihu komiksů 2 (2002) i Encyklopedii zvolil taky pro oba tyto cykly vhodnější pořadí a společný titul Příhody Jakuba Holého. Hrdinou je český exulant v Kanadě spřízněný vzdáleně s Prokopem Holým, po kterém snad podědil i strategický talent. Až dodatečně Toman rekonstruuje, jak se dostal roku 1756 z Evropy přes Atlantik. Začínala sedmiletá válka Anglie s Francií jemu se to povedlo na palubě holandské Hvězdy. I když ne úplně, protože loď lstí obsadili angličtí korzáři. Díky tomu se setkáváme s kapitánkou Černou Mary, avšak Holému se-spolu s několika dalšími-podařilo na Hvězdě Karibského moře (rozšířili jméno lodi) vícekrát prchnout-a bažinaté oblasti u Sierra Madre dokonce osvobodit otroky. Se štěstím našli i pirátský poklad a ve finále Holý vkročí na floridskou půdu, aby zamířil do vnitrozemí, protože Pán vlků (24 epizod 1985/86) se odehrává později v Kanadě (1763).
A opět jde o drama. "Červenokabátníci" konfiskují majetek nepřátel, a to postihne i francouzskou pevnost Tři stromy. Od hraničáře Davida Younga ji zrovna přebral plk. Richard Blackett - a seznamuje se s Holým, jemuž náleží nedaleký hamr s kovárnou i usedlost. Za Blackettem zatím putuje žena s dětmi, ale jsou přepadeni. Tu zasáhne tajemný Pán vlků, v kraji už legendární. Ale kdo se to skrývá pod škraboškou a vlčí kůží na hlavě jezdcově? Kým je tento muž v loveckém obleku s bičem, s bičem, jímž ovládá smečku ovčáckých psů? Brzy tušíme a taky zde najdeme X odkazů na historické palné zbraně počínaje revolvery a konče děly. V neposlední řadě jsou připomínány i způsoby nabíjení. Pán vlků i "Kapitán" vyšly i jako psané knihy pod názvem Pán vlků (1990) a Korzár poctivec (1991), přičemž devět dalších komiksových cyklů "o prachu" existuje i co dějově rozšířené povídky ve stejnojmenné knize Příběhy psané střelným prachem 1988). V některých případech vyšly povídky už předtím časopisecky.
Co ještě víc? Svébytným komiksem nakresleným Evou Plickovou na námět Marie Tetourové se mezi roky 1977 až 1984 stal i blonďatý "správný kluk a hospodář" Spořínek (13 epizod). Nosil červenobíle pruhované triko a zelené kalhoty a šlo o další reklamní figuru České státní spořitelny, která hostovala i v dalších periodicích (a třeba na zažehlovacích obtiscích). Vymyslil ji a z předložených kreslířčiných návrhů ji osobně vybral obchodní referent jménem Husník-a Plicková roku 1977 spoluvytvořila jako přílohu ABC dokonce i stolní hru Závod Spořínkovy party, načež vyšlo třeba i přidružené Kvarteto dobrých hospodářů. Spořínek se ovšem až na jednu výjimku nevyskytoval osaměle, nýbrž s dvěma kluky a dvěma děvčaty, a spolu se navíc starali o jistou paní Dostálkovou. Od třetí části si říkají Spořínci, vystoupí tu rochu i "Šerlok Holms" a od roku 1984 má Spořínek za nové kamarády místo původní čtveřice jiné tři kluky alias "Partu ZOO". Model Spořínka nakreslila také Eva Plicková, a to s pomocí Martina Pilného, ale později vytvořil jiný a lepší model Přemysl Kubela. Hned v několika verzích vyšel dokonce i Spořínkův zápisník a objevila se leporela. Pojďme však ke skutečnějším komiksům.
Tvrz (1980/81, 24 dílů) Šorel zasadil do blízkosti manželčina rodiště, jíž je ves Hlásenice, kde kdysi stávala obdobná tvrz zničená v květnu 1434, tedy ještě před bitvou u Lipan. Záhadnou cestou do času se hrdina-astronom dostane před okamžik útoku na tvrz a lze se právem ptát, jak by náš současník tenkrát obstál. A jak?
Husity astronom rozpráší jejich vlastním nahraným chorálem, načež si zajistí přízeň obránců tvrze a postaví rogalo, na kterém přeletí šiky, aby přivolal pomoc. Komiks je opět doplněn modelem, a to Hlásenické tvrze-od architekta Richarda Vyškovského a redaktora Martina Pilného.
Další seriál od dua BAPE představují příběhy tmavovlasého a světlovlasého kluka Éda a Béďa (171 epizod 1981-1990). Na začátku se ti dva prostě "scukli" tak, že se srazili na skateboardu, a podstatnějším tady je, že vlastně nahradili spolupráci ABC s Pifem-a konkrétně seriál Pifík. Celkem ve 38 dílech bojovali pak s namyšleným Luboškem, synem bohatce, a jenom výjimečně ti tři spolupracovali. Tento seriál bystře reagoval na aktuální jevy, jakými byly tehdy i Rubikova kostka či Šmoulové, a u jisté stařenky na půdě jeho hrdinové symbolicky nacházejí haldu starých... ábíček? S výjimkou dvou navazujících příběhů Nalezenec a Cirkus tu jde o samostatné epizody, které však o prázdninách pokaždé propojilo prostředí: Pramice, tábor, balón, moře, bicykly... Celkem devětkrát se (nedůslednost!) opakoval název dílu a úplně mimo ABC vyšla epizoda o nedostatku pionýrských vedoucích. Na rozdíl od Pifíka postavy nikdy nebyly jinak využity a v posledním díle Béďa odjíždí s rodiči do Afriky. Vladimír Pergler pro reprint v Zimním speciálu 97 některé obrázky předělal a poslední díl (který se ztratil) překreslil.
Další komiks Slavné vraky (24 dílů) už dělal Pergler podle scénáře Heleny Kholové. Ta vlastně využila (pro svůj druhý komiksový námět) formát Tomanových Příběhů psaných střelným prachem a propojila historii hned několika lodí, takže tu máme vlastně čtyři kratší komiksy najednou.
V první, původně bezejmenné části (ve 2. vydání to ale bude Vrak u Antikythéry) objevujeme okolo roku 1900 vrak římské lodi.
Druhá série nazvaná Loď Marka Sestia (6 dílů) je z času Alexandra Makedonského, ale i dneška: Jacques-Yves Cousteau totiž titulní loď pět let dobýval u Marseille. V třetím Pokladu u mysu Vlaštovek (7 dílů) vystupuje v roce 1958 skutečný amatérský archeolog Peter Throckmorton (1928-1990) a pachtí se za achájskou lodí z doby bronzové. Nu, a v posledním příběhu Galeony s živým stříbrem se pátrá po lodích Guadaloupe a Tolose, které klesly ke dnu roku 1724. Jenom v tomto posledním případě probíhají podle pravdy obě linie vyprávění, a to jak původní plavba, tak i hledání, a jinak to bylo pokaždé spíš jen to hledání.
Rudolf Baudis a Miloš Novák (poslední práce pro seriál od tohoto "komiksového grafika") se stali autory komiksu La Aviadora (82/83, 24 dílů) o první české aviatičce Boženě Láglerové-Peterkové. Titul tu znamená španělsky Letkyně a hrdinka si skutečně v letech 1911-13 vydělávala leteckými exhibicemi, při nichž bylo na Haiti bohužel zabito dítě vrtulí.
Další významnou spoluprací dvojice Šorel/Kobík se stala Galaxia (84-86, 48 dílů). Na obří kosmické lodi (Vyškovský vytvořil model) přežili druhý pilot a biolog. Vcucne je červí díra a objeví sluneční soustavu podobnou naší i obdobu Země. Žijí tu však obří vosy a gigantičtí pavouci. Robinsoni vesmíru osvobodí z jednoho pavoučího zámotku dívku a zví, že původní obyvatelstvo živoří v podzemním skladišti. Galaxia působí jako pouhé kapitoly rozsáhlejšího díla a konec má otevřený. Po dokončení však dodnes volá marně. Vyšla i ve Speciálu 96 ale chybí tu patnáct prvních dílů, a taky původní devatenácté pokračování. I ve třetím vydání ve Velké knize komiksů (2001) ovšem postrádáme hned sedm obrázků (a dva díly jsou zaměněny).
24 dílů měly i Znovuzrozené lodě (opět Kholová/Pergler, 83/84), navazující na Slavné vraky. Tentokrát šlo o plavidla, která podporovala a vyvracela různé hypotézy. Ale nezačíná e na moři! Tři kluci z města objeví o prázdninách Čertův mlýn s někdejším mořským vlkem Janem Voseckým a s maketami lodí, ke kterým zná tento vlk příběhy. Zvíme postupně mnohé o historie devíti z nich plus o osudech tří mužů i celé skupinky nadšenců. Hlavní prostor je pitom věnován Thoru Heyerdahlovi, který se se svými kamarády celkem čtyřikrát vydal na zcela báječnou cestu, aby prokázal platnost tehdy odvážných migračních teorií. V akci je tu balzový vor Kon-Tiki (model e od Ladislava Badalce), papyrové čluny Ra a Ra II i rákosové dvoutrupé plavidlo Tigrid, avšak prostor získá i Francouz Eric de Bisschop, odpůrce to Heyerdahlův, který se plavil na dřevěných vorech Tahiti Nui I a II a vyvracel Norovy teorie.
Mořeplavcem byl i Tim Severin, který na koženém člunu Brendan oživil dohady o dobytí Ameriky Iry, a plavil se i na Soharu inspirovaném Tisícem a jednou nocí. Poznáme i katamaran Šťastná hvězda a uvěříme, že takto šlo plout z Polynésie až na Havaj a na Tahiti.
Ale dál! Dle vernovského románu novináře Grigorije Borisoviče Adamova Tajemství dvou oceánů (1939, česky 1954, zfilmováno 1955, u nás byl film uveden roku 1957, přičemž upoutávku na něj najdeme hned v prvním ročníku ABC i s nástinem děje) napsal Vlastislav Toman pro Kobíka (který ale polevoval) Dobyvatele hlubin (24 dílů 86/7) o experimentální ruské ponorce Hvězda (v původním románu Pionýr). Na palubě je rozvědčík, který má odhalit špióna uniknuvšího úvodem milici. Plavidlo z kry zachrání patnáctiletého hocha, jehož loď ztroskotala po srážce s ledovcem, a Toman chlapci dává větší roli, než jakou měl v knize. Hoch vlastně sám vypráví čtenářům časopisu o boji s chobotnicemi, kraby i se zcela neznámými tvory, je ohrožován mečounem a unášen na hřbetě vorvaně i zavalen v jeskyni. Vybuchne sopka pod mořem, putujeme i mezi obřími sochami na ostrově Rapa-Nui, ale bohužel asi tak od poloviny už pochopíme, kdo je škodnou na palubě.
Následující Perglerova Cesta kolem světa, na jejímž scénáři s Kholovou spolupracoval i Tomanův zástupce a promovaný biolog Karel Dunda (24 dílů 86/87), líčí známou Darwinovu (1809-1882) plavbu na Beagle pojmenované po psí rase. Trvala 1742 dní (1831-36) a 20. 2. 1835 přitom přírodovědec zažil v Chile i zemětřesení a tsunami. Za pětidenního pobytu na Galapágách taky položil základy koncepce přirozeného vzniku a vývoje druhů, ale nezasloužil se jen o to. Studoval i geologické jevy, fosílie na svůj deník pak vydal tři roky po návratu. Komiks dobře zachycuje jeho stěžejní části.
Do Speciálu 86 napsal Baudis již pro Jiřího Petráčka komiks Golem (1986, 13 dílů), což všem není adaptace nejslavnějšího Meyrinkova románu, nýbrž zpracování známé pověsti o událostech z roku 1592. Dle Baudise byl ovšem Golem mimozemským robotem a v podstatě etnograf. Než ho zloději zakopali na Žižkově. A rabbi?
Sice chtěl Golema vytvořit, ale když se ukázala tato bytost, vzal jí zavděk - a mimozemský "Golem" u něj našel službu, vypátral služku, uhasil požár a chytil i lva. Seriál později vyšel i přímo na stránkách ABC.
Stříbrnou galeonu (11 dílů) nakreslil pro Kholovou Milan Víšek, a to pro Zimní speciál 87. Je ze života stavitele lodí a pozdějšího guvernéra (od 1692) kolonie Massachusetts Williama Phipse, který si v Maine vybudoval loděnici a hledal zde potopenou španělskou loď. 1687 ji našel a v ní poklad za tři sta tisíc liber, zdůrazněme však, že se plavidlo potopilo roku 1641 a Phips znal kapitána osobně. Ten zemřel jen měsíc před Phipsovým návratem s pokladem.
Roku 1694 byl Phips bohužel zatčen pro zpronevěru a po třech měsících čekání na soud zemřel ve vězení. Kholová, nutno říct, zasadila do jeho života i fiktivní události.
Roku 1987 vytvořili Baudis a Petráček také pětidílnou adaptaci první části Gulliverových cest a i když tu místo počůrání paláce dojde k jeho poplivání, j to adaptace pěkná. V posledním pokračování se Lemuel Gulliver ocitne už v říši obrů.
Toman a Hlavsa pak vytvořili pro ročník ABC 87/88 i 24 dílů Hrdinů a dobrodruhů kapitána Treskowa alias fiktivní vzpomínky děčínského rodáka Petra Třísky. Tři kluci a děvče přijedou s rodiči k Baltu (kam na léto jezdíval i Toman) a vyslechnou čtyři vzpomínky titulního kapitána. Každé vyprávění je uvozeno nějakou novou příhodou či událostí a jde o tato dobrodružství: Poklad v zátoce, Oheň na nebi, Konec Atlantického vlka a Pomsta. Jména hrdinů Alena, Břetík a Cyril prvními písmeny opět tvoří zkratku ABC a upomenou tedy na Za tajemstvím hlubin, přičemž hrdina David je zase synonymum pro do ABC vkládané přílohy, tzv. déčka.
Na přelomu těchže let představilo ABC i Víškův seriál Asií křížem krážem (24 dílů), na kterém s Kholovou opět spolupracoval Dunda. Seriál pojednává o Nikolaji Michajloviči Prževalském (1839-1888), což byl, jak známo, voják a učitel zeměpisu ve Varšavě, který se roku 1867 nechal přeložit do Irkutska a odsud pořádal pět expedic do Číny, Mongolska, Turkestánu, Kyrgyzstánu a Tibetu. Chtěl až do Lhasy, to byla meta, avšak 260 km před ní byl zadržen a nakonec zemřel na tyfus. Ještě předtím ale popsal přes dvacet druhů zvířat v čele se známým koněm pojmenovaném po něm samém (popsán 1879).
Stejní autoři scénáře a k nim Luboš Hlavsa vytvořili tým pro Lovce zelených pokladů (88/89, 24 stran) alias komiks o botanicích. První půle je o proslulému sběrateli orchidejí (objevil osm set druhů) Benedictu "donu Benitovi" Roezlovi (1824-1885). 1868 přišel tento dobrodruh v Havaně o levé předloktí při předvádění vlastního stroje na zpracování ibišku a roku 1880 založil český zahradnický spolek Flora (vydávající časopis). Jeho jméno nese dnes asi čtyřicet rostlin a na Karlově náměstí má Roezl pomník. Je zajímavé, že obdobná válečná lest, která je mu připisována, a to aranžování klád, jež zaženou francouzské loďstvo, bývá spojována i s Buffallo Billem, který prý obdobnými "děly z rour" zahnal indiány.
Druhý komiks byl věnován znalci kaktusů A. V. Fričovi (1881-1944), kterého Brazílií chvíli prováděl právě i Roezlův bývalý společník Eduard Klaboch. Frič mj. objasnil smrt geodeta Ibaretty a Jižní Ameriku navštívil osmkrát. Paradoxně nakonec zemřel za války na tetanus po škrábutí se o hřebík a poté, co v nemocnici navrhl vlastní radikální léčbu jedem kurare (ovšem neuskutečněnou)! V letech 1995-97 byly pod titulem Pán Jaguárů v ABC otiskovány i komiksové příhody Fričem do Prahy přivezeného indiána Čerwuiše Piosáda Mendozy. A připomeňme ještě, že cestovatelovu slavnou vilu Božínku (postavenou roku 1911) nechal bohužel poslední majitel už roku 2005 srovnat se zemí.
Ale dál! Podle klasického pirátského románu Rafaela Sabatiniho (1875-1950) vznikl i seriál Kapitán Blood (1989, 32 stran a 4 strany obálky) a verze scénáře pro ABC je společným dílem tria Vladimír Kincl, Rudolf Baudis a Gustav Krum. Ten ovšem i kreslil.
Předloha je vlastně trilogií, ve které lékař Peter Blood prochází poutí z otrokářské plantáže až po guvernérský úřad, ale komiks uchopil jen její první část. K nuceným pracím na Barbadosu byl Blood odsouzen za ošetření povstalce(!), ale podaří se mu zmocnit se španělské lodi a stane se nejprve pirátem a potom anglickým korzárem. Ilustrované vyprávění bylo původně sešitovou přílohou Zápisníku (1970) a v ABC je vynecháno několik obrázků i celé dvě strany.
Baudis a Petráček dále vytvořili pro časopis i adaptaci klasiky od Hermana Melvilla (1851) Divoký Dick (24 dílů, 89/90) o známé "Velrybě" Moby Dickovi vídané počínaje rokem 1810. Její osud je tentokrát líčen už od narození a fanatický kpt. Ahab zaplatí všem prvý kontakt levou nohou. Je realita, že skutečný Dick byl trochu do šeda, měřil šestadvacet metrů, dožil se skoro třiceti let a postupně potopil tři lodi-a pět jich poškodil tak, že už nepluly. Zabil aky jedenatřicet lidí, dokud ho roku 1859 u pobřeží Brazílie neulovila švédská rybářská loď. To se ovšem už dávno nebránil.
Nebeská rudá jízda (Letecký speciál 1988) je devítidílný komiks od Baudise a Vladimíra Malého. A z jiného soudku: odehrává se koncem první světové války. Dva Češi na ruské frontě se nechají zatknout a podstoupí nábor do legií. Pak ale zběhnou do Rudé armády. Zde mají, ač to neumí, opravit letadla a také pomůžou utéci s bělogvardějci sympatizujícímu baronovi, který se však stává jejich soupeřem. Coby velitel obou hrdinů vystupuje v komiksu i vůdce jízdy Buďonnyj. Badalec vytvořil pro časopis i model jednoho z letounů.
Další seriál Operace Jericho vyšel ve stejném Speciálu (10 dílů) a napsal ho opět Šorel a nakreslil Kobík. Vylíčen je nálet Spojenců na věznici v Amiensu 18. 2. 1944, který si vyžádalo francouzské hnutí odporu, když měli Němci urychlit popravy sto dvaceti odbojářů. Na vězení útočilo devatenáct letounů de Havilland "Mosquito" pod velením kpt. Charlese Pickarda a Pickard sám byl sestřelen a zahynul. Není bez zajímavosti, že předtím velel i 311. československé bombardovací peruti a nášivku s názvem naší země si ponechal na stejnokroji. Na postavách tohoto komiksu se bohužel už projevily stopy Kobíkova kresebného spěchu.
Další komiks Létající parta (1989/91) od Šorela a Petráčka má 19 dílů a naučná vrstva je tu bohužel přesmoc nadřazena akci. Série proto zůstala nedokončena. V partě, o níž čteme, byli čtyři chlapci a děvče, kterým se zničil model letadla, a modelář Zdeněk Malina jim nyní vysvětluje, jak postavit nový. Jako instruktáž je to přínosné, ale necelé. Chybí vylíčení konstrukce trupu i směrovky i výškovky-a také vylíčení vzletu. V redakcí nebylo už víc modelářů a tvůrci tedy nenašli patřičnou podporu. "Příběhu" však opravdu chyběly spád i gradace a je i trochu divné, že působí, jako by stavba probíhala nonstop.
Roku 1990 se v ABC objevila i všitá neprodejná příloha a s ní osmnáct stran Trojské války, již přepsal Baudis, když tím nahradil původní text Jaromíra Kincla. Válku kreslil Krum už pro Zápisník 67, ale nyní kresby doplnil Petráček. A taky obálku. Nikoli špatně.
***
První Ládkova a Pavelkova Encyklopedie obsahuje také DODATKY, k nimž náleží i Příhody posádky vrtulníku PU-1. vytvořené Rusem Pjotrem Syroježkinem či Potopa Josefa Žemličky o Noemově arše (8 stripů). Vyniká ovšem Nováček Josef zvaný Mstitel Texasu aneb Komiks o komiks od Adolfa Borna a Oldřicha Jelínka, příběh, ve kterém titulní Pepík usne na půdě nad bednou rodokapsů, aby se ihned ocitl v dálných saloonech a byl pronásledován King Kongem, obří chobotnicí i létajícím mužem Gigantem. Mládež kazící a vzrušující rodokapsy dají ovšem chlapci v závěru do sběru a policii-ještě předtím-pomohou zadržet opilého řidiče náklaďáku. Třináct dílů tohoto komiksu je kresebně blíž panu Jelínkovi.
Mezi převzatými krátkými obrázkovými příběhy z DODATKŮ se objevily i dvě části Jirky Koumese od kreslíře Richarda Hambacha, druhý z nich je však vlastně jen průvodce po NDR, kde se hrdina objevoval jen do roku 1965 (ale vzniklo s ním i dva animované filmy).
Macek Kosmonaut (Jiří Veškrna) byl zas minikomiks o čtyřčlenné partě a parafrázoval příběh se Samoletkou Rychlých šípů, ale jaksi v kombinaci s Pérákem.
Za poklady starých Inků je pak foglarovci trochu opomenutý Foglarův námět rozkreslený ve svém úvodu Jaromírem Veselým. Celkem má tři díla a soutěž byla Foglarovou prací ve stylu jeho Alvareze. Do tří čísel jsou tedy rozděleny úkoly, avšak komiks je jenom v tom prvním. Také Pionýrská vývěska je možná skrytý Foglarův námět-zpracovaný pro změnu výtvarně Jiřím Hanušem. Jde vlastně o velmi nenápadnou reklamu na román Tajemná Řásnovka.
Něčím jiným byly Pionýrské příhody (1960). Měly čtyři části. Prvou kreslila Věra Mlezivová, druhou Josef Paleček a zbytek Eva Richterová. V tajemném domě byl zase seriál redaktora a ilustrátora Jaroslava Drahokoupila a "Komiks ke 100. číslu ABC" stvořil skvělý Jiří Kalousek. Kluk tu pomalu všemi dopravními prostředky honí pistolníka z westernu v domnění, že vyloupil banku, ale muž jen prodával. Právě jubilejní číslo ABC. Nic není nutno dodávat ke Vzniku člunu (Vladimír Pergler) a další seriál Hodnej pejsek stvořil Russell Brockbank (1913-1979), Kanaďan žijící v Británii a kreslící i do Punche. Měl rád motorismus, vytvořil taky slavnou figuru penzionovaného majora Upsetta a stal se i jediným anglickým kreslířem na stránkách ABC. ČimČim a tři byl pak komiks psaný Zdeňkem Horalem a kreslený Zdeňkem Kašparovcem, který varoval před sáňkováním na silnici, a Cigareta (Kholová-Pergler) se podobá Édovi a Béďovi. A Pepek Námořník (Speciál Léto 69)? Co dodat? Vychází v USA již od roku 1919 a poprvé se vynořil v New York Journal. Vysnil si jej Elzie Crisler Segar (1894-1938) a až do roku 1994 byl vydáván denně! Po Sagarovi ho tvořilo ještě sedm dalších kreslířů konče zatím Hy Eismanem a epizoda Milion dolarů tomu, kdo porazí Pepka (autor Bela Zaboly) k nám doputovala přes Švédsko a česky už předtím vyšla v poválečném Junáku. Mrzuté příběhy Kačera Donalda nám pro změnu prvně představily i tři známé Donaldovy synovce a taky tento "jejich" první díl připutoval přes Švédsko. A Méďa Béďa? A dozorce Smith? A medvídek Bubu?
Vystoupili v ABC v pěti dílech. William Hanna a Joseph Barbera svému medvědovi ale říkali Yogi Bear-a vznikl roku 1958. K nám... došel přes Jugoslávii-a tamní časopis Kekec, přičemž v ABC jako autory omylem uvedli Hannu Barberovou.
Placid a Muzo se v časopise vynořili třikrát. První z nich je dobromyslný a věčně hladový medvědí lenoch stvořený ve Francii podle Mickey Mouse, druhým je vychytralý rýpal, který však obvykle prohrává. Vymyslil je José Cabrero Arnal už roku 1946 a jinde než v ABC se u nás neobjevili.
Gai-Luron je další francouzský hrdina, vznikl ale až roku 1964 a jde o unaveně se tvářícího až apatického bílého psa. V letech 1967-75 vycházel samostatně a vrátil se v letech 1981-83. Od roku 84 pak ještě, ale v pozměněné podobě. V ABC vyšly 2 díly a autorem byl Marcel Gotlib.
A tzv. Arthur? Je duchem bdělosti, vznikl roku 1965 a kreslil ho Jean Cézard-až do smrti 1977. Duchův obdivovatel a návrhář Mircea Arapu ovšem obnovil tuto sérii ještě pro roky 1982-88. V ABC vyšly jen dva díly, a to pod zjednodušeným názvem Artur.
Léo (česky Leonek) je zas hrdinou z roku 1969 stvořeným autorem Pifíka Rogerem "Masem", kterému pak pomáhal i Jean Sanitas. Terorizuje zoo-a hlavně zdejšího obtloustlého hlídače-a byl očividně inspirován Méďou Béďou. U nás ovšem Leonek "hrával" spíš v Sedmičce a v ABC se vynořil jen jedinkrát.
A Katka a Honzík? Vyšli tu taky jedinkrát-a původně šlo o skupinu dětí různých národností řádící v 19. okrsku Paříže. Jsou známí i z Pionýra let sedmdesátých a v originále si říkají Totoche. V letech 1959-1976 je uvedl do světa stockholmský rodák Jean Tabary, původním jménem Jean Ribata (loni zesnulý), ale vyčlenil z nich postupně i smíšenou dvojici Corinne a Jeannot.
Ani to není vše. V ABC totiž vyšly částečně i seriály Rin-Tin-Tin a hoch Rusty a Doktor Justice, což byl jakýsi "francouzký Bond" ovládající východní bojová umění. Vyňatý fragment tohoto komiksu ovšem český časopis upravil. Původními tvůrci byli "Ralph Marc" Marcello a Jean Olivier.
V ABC se taky objevil obrázek z jugoslávského komiksu Zdravko Šuliče Střelec Gorostas a dále i ukázka z tamního seriálu kresleného Slobodanem Stanišičem Rista a Roboti. Íránský komiks V zoologické zahradě z tamního "Mého časopejsku" byl pak v ABC otištěn v arabském provedení-a čísti se tedy musel zprava. Do redakce ho přinesl autor sám.
Naopak z domácích zdrojů, a to z předválečného Pestrého týdne byli převzati Slon a opice podepsaní Rogerem Cartierem. Nu, a tři komiksy vydalo ABC i třináctiletému Slovákovi Juraji Kouřilovi. Obdobným amatérem byl tenkrát i Jan Paul z Příbrami, který tu také debutoval ve třinácti, a to příběhy Vinnetouovy skály a Dlouhán Bene. Paul vystupoval i v televizní Vlaštovce a nakonec v ABC bodoval pětkrát. Další jeho práce se jmenovaly Strážci málem prozrazeni (navazovalo na Tomana) a Závist (ta vyšla ve Speciálu 70), ale pak se bohužel záhadně ztratila zásilka s Paulovým desetidílným seriálem, který měl být také otištěn, a tím všechno skončilo až do předloňského roku, kdy Paulovi v Encyklopedii věnovali i str. 256-269.
Co říct závěrem? Inu, ke komiksu inklinovala dokonce i upoutávka na Nepraktovy dějiny lidstva, které se však nakonec dočkaly vydání až po pětatřiceti letech (a ve změněné podobě). Tato pestrá stránka vyšla v 6. čísle 4. ročníku a Nepraktovy stripy pak o číslo později, přičemž se tu Neprakta možná nepatrně inspiroval obdobnou kresbou v poválečném Junáku Dušičková noc na hradě Bubákově.
