S Jiřím Wintrem – Nepraktou a jeho Danielou

Miroslav Sígl

Právě mu do jeho střešovické vily se zarostlou zahrádkou v tiché ulici přivezli nakladatelé hned dvě nové knížky, které Jiří Winter-Neprakta (*1924) ilustroval. Inu - samozřejmě, že z těch balíků jeho paní Daniela Pavlatová (*1962) obě vybrala, takže ještě za tepla jsem je položil před autora se žádostí o podpis. Byly to svým způsobem první podpisy namísto autogramiády, jichž se už ilustrátor nemůže zúčastňovat.

Sice třesoucí se rukou, která za jeho život nakreslila více než 40 000 ilustrací, mi do jedné z nich vepsal věnování "opravdu srdečně" - a nás spolu s manželkou ten náhlý okamžik nesmírně dojal. Před námi sedí věhlasný, originální, svébytný, prostě jedinečný kreslíř postaviček, které zná u nás kdekdo a ve světě je znám z Guinessovy knihy rekordů, protože v jeho ilustrátorské produkci ho ještě nikdo nepředešel. Je také výborným karikaturistou a úžasně společenským humoristou.

Již půldruhého roku mu neslouží nohy, prosedí proto celý den ve svém křesle, a to ještě po snídani věnuje celé dopoledne svým stále novým a novým ilustracím. Zájemců o ně neubývá, naopak stále se hlásí noví a noví. O jednom z nich jsem psal zcela nedávno v souvislosti s Nepraktovou výstavou v mělnickém Kadlíně (CFC 9. 8. 2011). Tady nás Daniela Pavlatová pozvala na návštěvu a věnovala rovnou knížku "Kam se na nás život hrabe"s ilustracemi svého muže. Žije s Jiřím od smrti jeho první ženy Jiřiny.

Knížku sepsal Pavel Kravěc (*1966), začínající autor z Ostravy - Petřkovic (vydalo nakladatelství Nová forma, 56 stran), měla v Kadlíně svůj křest a premiéru. Co tomu předcházelo? Zúčastnil se vernisáže výstavy v Ostravě a osmělil se a paní Daniele daroval svou první knížku s vtipným názvem: Pavel Kravěc: Jde se na věc! Za několik dnů mu došlo z Prahy psaní, zda by nechtěl vydat další knížku svých vtipných epigramů s ilustracemi Jiřího Wintra-Neprakty, jemuž prvotina rovněž padla do noty. "Pane Sígle, kdo by odolal?"- odpověděl mi otázkou z Ostravy, když jsem ho začal zpovídat.

Plnou kabelu knížek přivezl do střešovické vily Jaroslav Kopecký z pražského nakladatelství Epocha, které Švandrlíkovy knihy už léta vydává. Přiznal se mi, že je sběratelem knížek s Nepraktovými kresbami. Má už jich úctyhodných 320! Vždyť v jeho nakladatelství, jemuž šéfuje Zdeněk Pobuda, vyšly například tyto lákavé tituly: 100 nejlepších hororů, Draculův temný stín, Praha plná strašidel, Z archívu krále humoru I. a II. , Starosti korunovaných hlav, Proč se to říká?, To v pohádkách nebylo! a Jací byli vyhubeni draci v Čechách.

Zatím poslední knížka známé dvojice Miloslav Švandrlík - Jiří Winter-Neprakta nese název Jak to, že jsme tady? Opět originálně s humorem pojatá obsahuje na třista povídek, chronologicky rozdělených do tří kapitol: Pravěk a starověk, Středověk a Novověk. Jedna úsměvnější než druhá. Tak alespoň několik názvů: Horory mezi přesličkami, Odchod příšer ze scény, Lenochův nápad, Nákladné funusy, Nepromovaný chemik Mojžíš, Rebelie na Svaté Hoře, Koukej, jak jsem hezká, Bič boží a muž z Řípu, Když se synek nepotatí, Český Achilles, Na scéně je parlament, Diplomat prchá tmou, První utopický socialista, Ušišlaný monarcha, Mydlář se činil, Vykutálená slavnost, Klepeme na dveře... Vůbec se nepodivuji Vaší fantazii, kterou ty titulky dovedou probudit, jak se namáháte, o kom že slavný autor vypráví a koho to ještě slavnější ilustrátor k té povídce nakreslil? Vždyť i za mnou přišla manželka z druhého pokoje, čemu se tady tak hlučně směji? Podal jsem jí knížku a smáli jsme se oba.

Přál bych tu knížku všem učitelům dějepisu a zejména pak jejich žákům, aby navzájem věděli, jak také o historii lze vykládat a psát. Vděčme osudu, Pánubohu a nevím komu, že dal naší zemi takové dva vtipné vykladače našich dějin. Něco podobného nám stále chybělo po televizní soutěži O poklad Anežky České, ale i dalších soutěžích, kde si kandidáti namáhají mozek a hledají ve své paměti, co se kdysi učili. Tady máme mnemotechnickou pomůcku! Při vyslovení jména jakéhokoliv velmože se vám vybaví legrační povídání o něm, skutečná fakta přitom nejsou nijak zkreslena, ale jsou pouze jinak podána.

Druhá knižní novinka s ilustracemi Jiřího Wintra-Neprakty má rovněž svou historii. MUDr. Svatopluk Káš, Csc. (*1929), syn zakladatele legendárních Kocourkovských učitelů, pracoval téměř dvě desetiletí jako neurolog v nemocnici Praha-Motol, potom do svého odchodu na zasloužený odpočinek byl ještě primářem neurologického oddělení Nemocnice Kolín. Celý život sbíral a publikoval medicínské historky (samozřejmě že také musel zveřejňovat své odborné práce a studie), které vyšly v mnoha vydáních. Neměla by aspoň jedna jediná chybět v jakékoliv knihovně. Napočítal jsem jich necelou dvacítku. Od určité doby (už je to opravdu dávno), kdy jsem přišel na chuť těch Kášových knížek, nevynechám četbu žádné z nich. A to se pan doktor dušoval nakladateli, že opravdu "z Aeskulapovy kapsy" nemá už žádnou novou historku. Prý je jeho archív příběhů beznadějne vyčerpán. Lékařští kolegové, znajíce Kášovu sběratelskou vášeň, mu hned o každé další příhodě "mezi bílými plášti" sdělují pikantnosti. A s gustem! Pro osvěžení paměti si nemohu jako encyklopedista odpustit, že Aeskulap (Asklépios) žil už ve 13. století před novým letopočtem v Řecku, vyznal se v užívání bylin, navrhl s jejich pomocí celý systém léčby, a tak se dočkal se svou dcerou Hygií mnoha zázraků. Nu - od těch dob byl prohlášen za boha léčitelství.

Co se nestalo? Pan doktor Káš jednoho dne otevřel šuplík dosud utajovaný, protože v něm byly historky z minulého totalitního komunistického režimu. S nimi se tehdy nemohlo na veřejnost, to dá rozum! Ke čtyřem dosavadním (Z Aeskulapovy první až čtvrté kapsy) přibyla nyní ještě pátá. Je to autorova výrazná inovace: kniha zahrnuje tentokrát komplet veškeré medicínské obory! Mám je vyjmenovat? Nuže: biologie, lékařská fyzika a chemie, anatomie, histologie a embryologie, fyziologie, farmakologie, mikrobiologie, patologická fyziologie a soudní lékařství, dále pak interna, pediatrie, neurologie, psychiatrie, dermatologie a ještě z chirurgie všechny její obory - neurochirurgie, anesteziologie, urologie, ortopédie, také gynekologie a porodnictví a zbývají už jen oční, ušní, nosní a krční lékařství, stomatologie (lékařství zubní). Aby bylo kompletu učiněnu zadost, pak uveďme i profesní rozdělení na lékaře praktické, medicínu úřední a vojenskou. Jak vidět - lékař - systematik se nemůže zapřít. Nevím, nevím, pane doktore, co Vám řeknou Vaši dosud žijící kolegové?! Jmenujete je plnými jmény, nic nezakrýváte, dokonce jste sestavil jejich jmenný rejstřík, který obsahuje na 500 položek! Klobouk dolů před takovou prací, nad kterou zajásali v nakladatelství Galen (348 stran, vyšlo v Praze, 2011). O ty nejnovější historky se přičinila primářka oftalmologie MUDr. Vlasta Doležalová z Mariánských Lázní, autorka roztomilých knížek z očního lékařství. Větší soubor historek dodal profesor Zdeněk Mraček z plzeňské neurochirurgické kliniky, dále profesor nukleární fyziky Zdeněk Dienstbier, královéhradecký farmakolog, dnes již zesnulý Ivo Hais, pražský endokrinolog profesor Luboslav Stárka, brněnský dětský ortoped Zdeněk Saibert, pražská neuroložka Blanka Žižková, profesor gynekologie Antonín Doležal a v neposlední řadě také olomoucký profesor Milan Slavětínský, rovněž už na pravdě Boží. Slíbil jsem je vyjmenovat, protože dodali knížce tu odborně humornou šťávu a také proto, že je znají stovky a stovky jejich pacientů.

Pro úplnost: v tom mém dnešním povídání by kromě snímků Jiřího Wintra-Neprakty neměla chybět ani podobizna jeho věrného druha Miloslava Švandrlíka, s nímž se poznal v době dávného humoristického týdeníku Dikobraz. Asi tak začátkem 60. let minulého století, jsme se navzájem potkávali, protože na stejné chodbě v budově pražské ulice Na Florenci 3 byly obě redakce - v té druhé jsme byli my, redaktoři Hospodářských novin.

Jak bych se na ně nepamatoval? Navíc jsme po práci chodívali svlažit žíznivé hrdlo do nedalekých vináren, které tu byly v okolí (namátkou abecedně): Adolf Born, Josef Brožek, Bohumil Ceplecha (co kreslil ty protáhlé jezevčíky), Jaroslav Cita, Alena Dostálová, Věra Faltová, Haďák, Vladimír Hlavín, Stanislav Holý, Vladimír Jiránek, Petr Juřena, Pavel Kantorek, Miroslav Kemel, Jaroslav Kerles, Bedřich Kopečný (dvorní Nepraktův dodavatel textů), Vlastimil Lepší (s ním jsem po nuceném propuštění ze zaměstnání po srpnu 1968 sdílel stejný osud v jednom pražském ústavu), Jaroslav Malák, Dušan Motyčka (sypal vtipy z rukávu), Jaroslav Pop, Vladimír Renčín, Evžen Seyček (s ním už jsem se znal ze začátků Mladé fronty v roce 1945), Vlasta Smržová (mám od ní podepsány všechny její Ze soudních síní a předsíní), Otakar Šembera (letitý a celoživotní přítel z Mladé fronty), Vlasta Švejdová, Jaroslav Vojtěch, Jan Vyčítal, Zdeněk Žáček, Josef Žemlička, Jiří Žentel... Ostatní nechť mi prominou - úplný seznam by byl několikanásobně delší.

A tak vzpomínáme u Wintrů v pokoji plném roztodivných "potvůrek" a suvenýrů, mezi tím nezbytné ilustrátorské náčiní a desky plné skic a obrázků, na dalším stolku se kupí došlá denní pošta, není už kam postavit notebook, paní Daniela na svých kolenou ho přidržuje a vyptává se na některé technické "blbinky", které jsou s internetem a "mejlováním" spojeny. Jiří se potutelně usmívá při vyslovení každého jména kolegy-kreslíře, on je nikdy ve své úctě a pokoře nezastiňoval, naopak měl z jejich tvorby velkou radost. V jedné době (když měl komunismus u nás namále - o Pražském jaru a jeho předjaří, potom před listopadem 1989) jsme se nestačili divit vytrysklému gejzíru nápadů, "ftipů", epigramů a veršíků či karikatur namyšlených pohlavárů všeho druhu. Český humor má výborné kořeny, ten nikdy nevymizí! Dnes je znovu třeba toho koření, absurdní situace prapodivného sytému si o to přímo říká. Škoda, že nám ta návštěva tak rychle uběhla, chudák paní Daniela se chytala za hlavu, co všechno se ještě nového nedoví! Není a nikdy nebude všem dnům konec...