Cena Jiřího Wintera patří Miroslavu Pavlíčkovi

Cenu Jiřího Wintera - Neprakty obdržel za svoji tvorbu MVDr. Miroslav Pavlíček. Porota ostatních výtvarníků jej vybrala pro osobitý výtvarný styl a nepodbízivý lehký styl humoru.A znovu se ukázalo, jak je planeta Země maličká a vesmír propojený.

Miroslav Pavlíček je totiž bývalým spolužákem Přemysla Rabase, ředitele královédvorské Safari ZOO a jednoho z nejbližších přátel Jiřího Wintera. Ano, to je ten vousatý sympaťák, který o Jiřím tak zajímavě mluví v před pár dny dvakrát na ČT art reprízovaném dokumentu Tučná linka Wintera Neprakty. Když tedy byli oba tito budoucí veterináři, Přemek i Miroslav, ještě mladými studentíky, Přemek tehdy Mirkovi tajuplně prozradil, že ho s někým seznámí - se slavným malířem Nepraktou! A tak Miroslav Pavlíček strávil s Jiřím Winterem příjemné odpoledne, nadšený tím, že se mu Mistr tak přátelsky a srdečně věnuje. 

Jiří mladému studentovi tehdy trpělivě vysvětloval, jak se maluje to nejkrásnější dílo přírody - líbezný, roztomilý, baculatý, dámský zadeček.Věřili byste tomu, jak je svět malý? Samozřejmě, že nic z toho porota výtvarníků netušila, to zde jen zase zaúřadoval velký filosof C.G.Jung se svojí synchronicitou. Vždycky, když se od někoho dozvím, že se stal výtvarníkem, přírodovědcem, ochráncem přírody a zvířat, nebo třeba vášnivým milovníkem ženské krásy …. proto, že se kdysi setkal s Jiřím Winterem a to setkání nenápadně nasměrovalo jeho budoucí život, je to, jako by nás Jiří odněkud z dálky se spikleneckým úsměvem pozdravil.

Zmínka o tom, že se pojem Neprakta (opravdu to není jen jméno) vytrácí z povědomí mladé generace je zajímavá a důležitá. Především pro tu mladou generaci. Jistě že je to především tím, že se mladí lidé snaží kolem dvanáctého roku oddělit od světa svých rodičů a prarodičů a vytvořit si svůj vlastní samostatný svět, jak jim moudře káže příroda a přirozený vývoj. Ale tím se nedá zdůvodnit vše.

Pamatujete si příběh nymburského gymnázia? Když jsme všichni slavili 100. výročí narození Bohumila Hrabala, objevil se návrh po tomto našem nejpřekládanějším spisovateli 20. století (a opravdu jedním z mála, kterého znají a čtou i v zahraničí) pojmenovat nymburské gymnázium. Proti tomu ovšem začali protestovat tamní žáci a nebyly to k údivu a zděšení ojedinělé hlasy. Člen studentské rady (možná dokonce předseda ), jehož jméno a občas i fotografii novináři všude škodolibě zveřejňovali, tehdy prohlásil, že: "Hrabal byl nějaký komunistický spisovatel, kterého už dneska nikdo nezná. Já sám studuji na nymburském gymnáziu už šest let a o žádném Hrabalovi jsem nikdy v životě nic neslyšel". A tak se mladík naučil pro život důležitou věc: jak se stát v krátké době slavným a naučit se nosit "z ostudy kabát" jako frajer. To se vždycky hodí.

Třeba se ještě dovzdělá, dnes už je to dospělý člověk a ekonom, pokud se nemýlím. A pokud ne, a stále neví, kdo je Bohumil Hrabal, pak nás potěš Bůh. Asi jsme něco hodně důležitého ostudně zanedbali.

P.S. Bohumil Hrabal a Jiří Winter byli velcí přátelé, měli to v mládí k sobě jen přes řeku - z Holešovic do Libně. Bogan, jak jej kamarádi nazývali, obdržel titul Zasloužilého umělce jen pár let po Jiřím.

Celý text ZDE